Kázání Mikuláše Vymětala ke dni IDAHOT na Svatodušní neděli, Bratislava

Milé přítelkyně a přátelé, sestry a bratři,
sešli a sjeli jsme se zblízka i zdaleka, připomínáme si totiž mezinárodní den proti homofobii a transfobii. Zřejmě jsou to jediné bohoslužby na Slovensku, které se konají k tomuto výročí, jež je přesně 17. května, kdy byla v roce 1990 homosexualita vyškrtnuta ze seznamu nemocí mezinárodní klasifikace Světové zdravotnické organizace. Současně je dnes Svatodušní neděle, svátek určený pro všechny, svátek radostný, mluvící o daru všem – o Duchu svatém. Duch je často srovnáván s větrem, ale také s vodou. Duch se vylévá. Vítr fouká na všechny, voda se též na všechny vylévá. Poslyšte slovo, které pro nás má prorok Ámos (5,24): Ať se valí právo jako vody, spravedlnost jak proudící potok.
Když člověk čte důkladně Bibli, začne vnímat Boha jako štědrého dárce, který pro lidi otevírá dveře do svého domu. Ti, kdo dveře pro druhé otvírají a dávají, ho tak následují. A tak chci nejprve poděkovat Pánu Bohu, za to, že je dobrý a bez předsudků – a také zdejší farnosti Bratislava Staré Mesto, že se ho v tom snaží následovat ve světě, kde těch předsudků máme vůči sobě navzájem jako lidé mnoho – nejen u vás ve Slovenské republice, ale i u nás v Čechách a na Moravě, a vlastně na celém světě.  

Co však zde znamenají Ámosova slova o tom, že právo se bude valit jako voda a spravedlnost proudit jako silný či stálý potok? Zřejmě Ámos viděl to, co vidíme i my dnes, že každému se práva nedostává, že jsou lidé, na které se zapomíná, nebo kteří jsou přehlížení, na něž jakoby se morální zásady nemusely uplatňovat, takže jsou pak vytlačováni na okraj společnosti i za její okraj. V Ámosově době byli takovými neviditelnými lidmi lidé chudí, dnes si připomínáme IDAHOT den, a tak si připomínáme situaci lidí z LGBTQ komunity.
"Ať se valí právo jako voda." Když se valí v izraelské poušti voda, stojí to za to. Dlouhá strmá pouštní údolí zvaná vádí se bleskurychle naplní řvoucí vodou, která s sebou odnáší odpadky, ale i vše, co se jí postaví do cesty - mosty, silnice, auta, autobusy i neopatrné turisty. Každoročně v izraelské Negevské poušti zahyne více lidí utonutím, než žízní. S žízní člověk v poušti počítá, takže se předem zásobí dostatečným množstvím vody. S povodní dost nepočítá. Právě tak je to s právem a spravedlností vůči těm, kterým se nedostává.
Ti, kteří nepřiznávají druhým stejná práva, to mají dobře spočítané, myslím, že na Slovensku i v České republice stejně. Mají s tím úspěch – u nás neprošel zákon o rovném manželství ani ratifikace Istanbulské úmluvy proti genderově podmíněnému násilí.
Jenže – dnes si připomínáme vylití Ducha, který všechno změnil. Dnes si můžeme s nadějí připomínat, že Bůh působí i v našem světě. A to asi příliš ne skrze ty, kteří mají všechno až moc dobře spočítané. Spíše tam, kde a jak se mu samotnému zlíbí. Jednou jako blesková povodeň, jindy jako stálý potok. Věříme, že Duch Boží dává život a uvádí do pravdy. Někdy stálým působením, jindy náhlou změnou, jako když nastane povodeň. Po těch povodních totiž rozkvete i izraelská poušť. Kdy rozkvete naše společnost na Slovensku a v Čechách?

Potom, co s námi něco otřese, jako byl nedávný surový atentát na slovenského premiéra Roberta Fica, nebo tehdy, když společnost přirozeně dospěje ke změnám, které se uskuteční, ke změnám, kdy i lidé z komunity LGBTQ dostanou ve společnosti plná práva? Kdy ti, kteří jsou agresivní, protože se bojí změn, ztratí svůj strach, a tak i svou nesnášenlivost a ve svých oponentech uvidí své bližní?
Z Bible nám k tomu zní Boží rada: Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte své srdce. (Ž 95, 7-8) Duch svatý může působit skrze každého, jak čteme o povodni a valící se vodě, věřím však, že snáze se mu působí tam, kde se mu lidé otevírají. Milí přátelé, když budete mít chuť svá srdce znovu zatvrdit, nečiňte tak, otevřete se!
Právě dar Ducha působí, že se církev šíří – když si navzájem uznáme jeho dary a naše odlišnosti pro nás budou vzájemným obdarováním. Přes všechny rozdíly patříme k sobě. Řekl bych to ještě naopak – právě díky rozdílům patříme k sobě. Naše rozdíly nás obohacují, a můžeme si svou odlišností navzájem sloužit. To nám říká Den IDAHOT i Svatodušní neděle.

K našemu tématu nám dnešní text nabízí ještě jednu zajímavou perspektivu – otázku dozrání člověka. Ekumenický překlad píše "až bychom … dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti." V řečtině se na tomto místě píše dokonce o dokonalém muži. Slovo dokonalost je mi dnes podezřelé, za vhodnější pokládám výraz zralost. Člověk může dozrát – a to i ve své sexualitě. Dozrání myslím souvisí s tím, že se najde a smíří sám se sebou, a stane se tím, kým je mu určeno být. Dnešní den si připomínáme den IDAHOT – tedy den proti homofobii a transfobii. V České republice se v současnosti projevuje největší odpor vůči translidem. Když jsem s několika takovými lidmi sám osobně mluvil, uvědomil si, jak trpí, dokud sami sobě nepřiznají to, kým jsou a nenastoupí cestu k tomu, aby se tím mohli i společensky a tělesně stát. U nás se tomu říká genderová disforie, u vás na Slovensku tuším rodový nesoulad. Toto napětí, které člověku působí utrpení, je možno snížit a odstranit, tím, že si člověk přizná, kým je uvnitř, řekne to i ostatním, a nastoupí proces, aby se v to i vnějšně proměnil.
Ve slovech o zralém lidství, k němuž se musí dorůst, vidím ovšem také proces, který potřebují všichni. Je to postupná proměna do pravého člověka, do člověka, jaký má člověk být. Existuje ideál Krista jako pravého člověka. Když čteme v epištole Efezským v originále o "dokonalém muži", do kterého se dospívá, chápu to tak, že dorůstat do pravého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti, se týká i naší tělesné a intimní stránky. Zralé lidství je ještě před námi všemi a všichni se k němu můžeme blížit. Všichni pociťujeme, že nám k pravému člověku ještě kus chybí. Z této perspektivy, jako ve víře není rozdíl mezi Řekem a Židem, tak ani není rozdíl mezi tím, kdo patří k většinové sexuální orientaci a kdo patří k té menšinové.
Dnešní svatodušní neděle nám připomíná, že zralost je před námi – a že k ní patří také to, že nejsme sami, ale patříme do společenství jako součást jednoho těla.
Milí přátelé, sestry a bratři, sešli a sjeli jste se zblízka i zdaleka na bohoslužbu ke dni IDAHOT. Tvoříme jedno společenství, patříme k tělu Kristovu. Kéž nám Bůh dává zažívat tuto jednotu nejen dnes a v tuto chvíli, ale i v našich dalších životech víc a víc. Kéž na Slovensku i v Čechách se učíme přijímat se navzájem i se všemi odlišnostmi, jako lidé, kteří mají stejnou důstojnost, darovanou Bohem a zaslouží si také stejná práva.
Amen.